Descripción
*„Představa, že existují jen dvě pohlaví, je spíše kulturní konstrukcí než biologickou nutností.“* – Judith Butler *Mladý muž a stará žena. Nebo to je naopak?* Inscenace *Divadlo krve* je extravagantní výpovědí o hledání sebe sama ve světě, kde jsou hranice identity neustále přepisovány. Fragmentární a osobní vyprávění dvou výrazných, generačně vzdálených osobností otevírá témata tělesnosti a původu. Hledání na těle i v jazyce. Herečka a zpěvačka Hana Frejková identitu tematizuje jako proces, jako proměnu: *„Kořeny nejsou něco daného, ale něco, co se znovu skládá v řeči a paměti.“* Ondřej Macl ve své básnické, esejistické i performativní tvorbě zdůrazňuje svou queer podstatu: *„Abych mohl být plně člověkem, je pro mě lákavá nebinarita nebo objevování vlastní ženskosti.“* Ve scénickém prostoru inscenace tvůrci pracují se symbolikou krve, která je nositelkou dědičnosti, paměti a těla. Krev není pouze biologickým materiálem, ale obrazem a materií, která propojuje minulost s přítomností a tělo se slovem. Prostor se stává živým organismem, v němž se intimní výpovědi střetávají s vizuální obrazivostí na hraně reality. Inscenace čerpá inspiraci z těchto literárních děl: *Kniha krve* od Kim de l’Horizon, *Divný kořeny* od Hany Frejkové a *Miluji svou babičku víc než mladé dívky* a *Jednou za modrý měsíc* od Ondřeje Macla.