Silný pocit sounáležitosti

*“I want to be okay* *… but how will I die?”* Inscenace se zabývá naší zranitelností, společnou zkušeností s neustálou nejistotou a klade si otázku, jak se vztahujeme k sobě samým uprostřed současné proměny světa – prostřednictvím těla, ticha a jazyka. Tvůrčí koncept pracuje s náladou, která panuje ve světě, když se budoucnost jeví jako ztracená a snaha opřít se o minulost nefunguje. Nacházíme se v prostoru, který dobře popisuje obraz *Lunatics* od Odda Nerdruma. Ten ukazuje postavy v textuře starých mistrů, roztroušené po prázdné, až apokalyptické krajině. Kam jít dál? Tvorba Tomáše Janypky se nachází na pomezí tance, fyzického divadla a vizuálního umění. Představení vychází z jeho dlouhodobé tělesné praxe a performativního výzkumu, který propojuje filozofickou citlivost s empatickým zájmem o vnitřní světy a zranitelnost jednotlivců.