Ztracené domovy (příběh Wenzela Jaksche)

Příběh Wenzela Jaksche není příliš známý, přesto disponuje doslova anticky tragickým půdorysem. Jaksh se narodil na Šumavě a vyrůstá v sociálně nepředstavitelných podmínkách, v chudobě, která se týkala většiny tehdejších sudoteněmeckých rodin. Ve 14 letech po smrti matky a většiny ze svých 13 sourozenců odchází do Vídně učit se dělníkem. Tam se setkává se začátkem masivního budování družstevních bytů pro pracující a zapojuje se do sociálně demokratického hnutí, které se ve Vídni bude držet většinu 20. století. Později zpátky v Sudetech se stává jedním z nejvýraznějších za identitu Českolsovenska bojujících sudetských Němců. Před Hitlerem velmi komplikovaně utíká do Polska a za Edvardem Benešem do Londýna. Jako drtivá většina Němců se po válce nesmí vrátit do svého domova a nakonec se stává v Německu šéfem Svazu vyhnanců. Jakschův příběh je hlubokým obrazem touhy po domově, stesku po ztrátě toho nejcennějšího a odvahy stát si za svým.