Vernisáž výstavy – Milada Schmidtová Čermáková: „Ukládat své sny a touhy do obrázků, do slov…“

Milada Schmidtová Čermáková (1922–2015) patří k nejautentičtějším malířkám středoevropského umění druhé poloviny 20. století. Její tvorba byla za jejího života prakticky neznámá, až v posledních letech začíná být nově zhodnocována a zařazována do domácího i zahraničního kontextu. Reflektovala řadu dodnes zásadních témat a přístupů či pocitů – válečnou úzkost, existenciální pocity člověka vyloučeného mimo komunitu, tvůrčí posedlost, smíření v krajině… Schmidtová Čermáková se jako mladá žena pohybovala v okruhu umělců zlínské Školy umění a vytvořila zásadní Válečný cyklus, surrealistickou kreslenou reflexi války a osobní tragédie – smrti přítele Václava Chada. V roce 1946 jej vystavila v Praze a vezla i do Paříže, kde ale zájem vzbudily jen obrazy její matky, naivní malířky Natálie Schmidtové. Sama byla poté zcela přehlížena a žila v ústraní na Českomoravské vrchovině. Živila se jako včelařka, malovala portréty, krajiny a osobité cykly Hlavy a Postavy, které však zůstávaly neviděné. Většinu tvorby nepojmenovávala ani nedatovala, tradovalo se, že mnohé zničila. Trpěla psychickými problémy a žila osaměle. Prvních menších samostatných výstav se dočkala až v letech 2013–2017. Podle odborníků je její dílo jedním z nejvýznamnějších a nejpřekvapivějších příspěvků k českému poválečnému umění.