Vážení pozůstalí

Černá komedie o umírání rodinných křivd mezi chlebíčky a rakvičkou. *Když si pro vás přijde zubatá a vy jste o smrti ještě ani nestihli přemýšlet.* \ *jak žiješ tak umřeš* \ *Stihli jste se ale zamyslet nad svým životem?* \ *nějaká rychlá bezbolestná nečekaná* \ *Uzavřeli jste, co jste potřebovali?* \ *co poslední přání* \ *Možná že ani nevíte, jestli věříte v Boha.* \ *ještěže tady neubíhá čas* \ *A co Bůh, věří sám v sebe?* \ *prosím tě co to vytahuješ to je vyřešené* Zorganizovat pohřeb, to není jen tak. Je to vlastně docela složitý manažerský úkol. Zvlášť, pokud je úmrtí náhlé. A vztahy v rodině vlažné. *Kdo se toho ujme? Když ti zemře máma, kdo ještě zbývá? Táta! Zvládneme to spolu?* Inscenace *Vážení pozůstalí* je existenciální groteskou o rodině, smrti a trapnosti pohřbů. Hra rozehrává setkání pozůstalých při posledním rozloučení s paní Mílou nebo snad se smrtí samotnou? Zpočátku civilní obřad se rychle mění v absurdní karneval rodinných křivd, dávno nevyřčených výčitek a rituálů, kde nechybí ani čaj bez cukru, citronka, nebo ekologické pohřbívání. Diváci se stávají součástí smutečního shromáždění, sledují rodinu, která nedokáže zakrýt své rány, a sami jsou zataženi do hry na hranici života a smrti, trapnosti a dojetí. Výsledkem je divadelní obraz, v němž se prolíná civilní realita, sen i vzpomínka, a kde se groteska stává prostředkem k odkrývání nejintimnějších otázek o rodině, vině a smíření. Po repríze následuje společná smuteční hostina neboli kar.