Opereta

*Co by se stalo, kdyby obyčejní lidé přišli na to, že naše prdel je stejná jako jejich?* Krinolíny, monokly, límce, fraky, rukavičky, korzety, klaky, hůlčičky! Na zámku Himálaj se dnes večer koná bál. Sám mistr Fior, hegemon odívání, přijel až z Paříže, aby knížecímu páru a veškerému panstvu představil módu budoucnosti. Ale co to? Líbivé tóny se zrychlují v nepřehledný rej. Lokajstvo dál odmítá leštit nastavené lakýrky. A někdo docela tiše volá: *Na - ho - ta …* Do rozverného bálu masek, šatů a vyprázdněných rituálů se pozvolna všívá dusivá jistota pádu. Ale teď do tance! Hudbo hraj! Protože: kdo by se ptal, když hudba zní, \ *zda je to tanec poslední.*